Motivace jako základ úspěchu hodiny
Slovo „motivace“ má základ v latinském slovese movere, tedy hýbati, pohybovati. Ve vzdělávacím kontextu si pod ní můžeme představit vše, co žáka „pobízí“ k učení. Podle Některých výzkumů (Girard, 1995) má na úspěchu učení až třetinový podíl, daleko před intelektovými dispozicemi žáků (cca 10 procent). Proto je motivaci věnována v literatuře i praxi dostatečná pozornost.
V tomto krátkém ohlédnutí uvedeme několik praktických zjištění a zásad, které jsou podle nás zásadní a neopomenutelné. Opírat se budeme o francouzskou publikaci „Průvodce mladého učitele“ od Fabrice Hervieu (v originále Guide du jeune enseignant).
F. Hervieu upozorňuje, že hlavním motivačním faktorem, který bychom měli využívat, je pocit smyslu v aktivitě, kterou žák vykonává. Tzn. že učitel má předkládat takové výukové situace, ve kterých má žák možnost činit rozhodnutí, mít vlastní iniciativu, a to rozhodovat, co se naučí.
Motivace je totiž ve vztahu k potřebám jedince. V případě učení jde zejména o potřeby být informován, zlepšovat se, být uznáván a vyjadřovat se. Pokud učitel pracuje s těmito potřebami a snaží se je u žáků uspokojovat, bude se mu s motivací žáků pracovat lépe. Je to totiž on, kdo ji musí podporovat a udržovat její intenzitu.
F. Hervieu přidává několik rad, jak motivovat žáky:
- buďte sami motivováni
- dejte žákům jasné mantinely jejich práce, vytvořte klima důvěry
- opírejte se o předchozí znalosti žáků
- dávejte žákům zodpovědnost
- podtrhujte užitečnost vědění a vzdělání, používejte pro žáky srozumitelné příklady ve vztahu k jejich životům
- vyzdvihujte úspěchy
- využívejte skupinovou práci
Naopak, nemyslete si, že pouhé nadšení učitele stačí, nepřehánějte to s odměnami a tresty, nespoléhejte na to, že sama novost informace či aktivity žáky strhne (naopak, častěji je zmate a destabilizuje). Nenechávejte stranou žáky, kterým to nejde a dbejte na dodržování slibů a zásad, které jste sami dali.
Při hledání motivací žáků by učitel neměl zapomenout na to, že jeho úkolem není jen využívat to, co žáky motivuje nyní, ale i pomoci jim objevit i to, co by je mohlo motivovat v budoucnu. Uzavírat se tedy jen mezi zdi aktuálních tužeb či zájmů žáků by bylo krátkozraké a z hlediska např. rozvoje klíčových kompetencí i neproduktivní.
Na závěr jen připomeňme, že zábava může být motivující, ale nemusí motivovat právě k učení. To, že někoho něco baví ještě neznamená, že se učí. Zábava a učení (na rozdíl od osvojování) jsou často protikladné aktivity. Bavit se lze pasivně, učení je ale vždy aktivní, vyžaduje „pohyb“ každého učícího se jedince. A „pohyb“, to je motivace.
Zdroje:
Hervieu, F. Guide du jeune enseignant. Éditions Sciences Humaines, 2016.
Girard, D. Enseigner les langues : Méthodes et pratiques. Bordas, 1995.
