Martin Kožíšek se letos v roli školitele podíval do zhruba stovky škol a přiznává, že úroveň znalostí a dovedností žáků je na poměrně vysoké úrovni. Propastně velké rozdíly však shledává mezi učilišti, středními odbornými školami, gymnázii, dětskými domovy a výchovnými ústavy. 

Znalosti žáků jsou diametrálně odlišné

Uvádí příklad ze své zkušenosti, kdy žákům po debatách v rámci prezentovaného programu rozdával jako dárek bluetooth reproduktor. Podmínkou pro získání dárku bylo zodpovědět otázku školitele, „proč se to jmenuje bluetooth?” Žáci první navštívené školy odpověď neznali. Na druhé škole zněla odpověď „bluetooth je bezdrátová technologie”. Reakci žáků poslední školy Kožíšek shrnuje takto: „Aniž bych to dořekl, tak mi řekli, že se to jmenuje podle dánského krále Herolda Bluetootha, který vládl v 10. století.” 

Tím byl skutečně mile překvapen „mně spadla brada a říkal jsem si wow, to je něco neuvěřitelného!” Závěrem tuto zkušenost shrnuje: „Ten rozdíl je obrovský a je na nás, abychom ty rozdíly smazávali.”

Znalosti žáků

Děti o rizicích kyberprostoru vědí poměrně hodně. Kožíšek to dokazuje opět vlastní zkušeností ze školy: “Minulý týden jsem se ptal, jaké jsou výhody internetu a sociálních sítí.” Žáci vidí jako pozitivum komunikaci s lidmi, nic víc však neuvedli. Druhá otázka školitele směřovala na rizika spojená s digitálním světem. „A teď to na mě sypaly – opravdu od podvodů, predátorů, všechny možné negativní jevy.” 

Co si o tom myslí sám školitel? „Já si myslím, že bychom měli primárně prezentovat přínosy. Opravdu ty pozitivní věci, proč je dobré používat technologie, než ukazovat rizika, protože internet jako takový je bezpečný, nebezpeční na něm jsou lidé.”

Školy nezohledňují zájmy a potřeby žáků

Školy se na kyberbezpečnost zaměřují, bohužel ale na nesprávná témata. Často jsou mezi nimi ta, která jsou známá spíše mediálně, než ta, která děti zajímají a vyvolávají v nich obavy. Příkladem jsou například predátoři. „Školy často chtějí predátory, chtějí děti školit na sociální sítě, na závislosti. Nebo jsou tam témata jako online challenge a další,” podotýká ke zkušenostem s prevencí na školách Kožíšek.

Dále se domnívá, že dnešní děti jsou ohroženy zcela jinými nebezpečími, kterým by měla být věnována pozornost primárně. Mezi ně řadí duševní zdraví, sebevražedné sklony, sebevražedné pokusy, ale třeba i témata jako jsou digitální algoritmy nebo doručovací systémy. Na tyto problematické oblasti není, dle něj, prevence vůbec zaměřena. 

Důležitá je forma prevence

Prostoru pro prevenci a vzdělávání v oblasti rizik je dostatek, záleží však na formě, jakou jsou informace předávány. V současné době již nestačí „odbýt si nějakou přednášku, svolat všechny do kina, pustit nějaký film a debatovat o tom,” uvádí Kožíšek. Měli bychom děti nechat tvořit, uspořádat workshopy a zorganizovat Peer-2-peer programy. Důležité je, aby děti samy předávaly zkušenosti. A to nejen mezi sebou, ale třeba i rodičům po návratu ze školy.

Rady rodičům

Nejjednodušší, co můžou rodiče udělat, je zeptat se dětí po návratu domů nejen na to, co se dělo ve škole, ale měli by se zeptat i na to, co bylo na internetu. Rodiče i učitelé, dospělí obecně, mají velkou obavu z generačního rozdílu a propasti mezi názory, mají obavy z nepochopení. Často jsou však tyto obavy neopodstatněné.

Při svém vzdělávacím programu ve škole měl Kožíšek čas promluvit si i s jednou vyučující: “Jsem ráda, že jste tady na té škole, že jim můžete říct, jak je internet zlý a ošklivý a co je všechno můžete naučit, já o tom nic nevím,” shrnuje její pocity. Na jeho dotaz odpověděla, že internet používá pouze na takové běžné věci – spravuje svůj e-mailový účet a sociální sítě má zamčené, aby je nikdo neviděl, občasně využívá internetové bankovnictví.

Takové dovednosti má valná většina lidí v dnešní době, ale jen málokdo využívá vhodné zabezpečení. Tato vyučující však využívá dvoufázového zabezpečení. „A to je třeba 90 % věcí, které ty děti třeba neznají a vy se bojíte jim to předat. Je to jenom o té zkušenosti nebát se s dětmi o těch tématech bavit,” uzavírá Kožíšek.

A co starší generace?

Na starší generaci by se v žádném případě nemělo zapomínat. Žijeme v době, kdy si myslíme, že nám stačí jen e-mail a elementární znalosti. Proto je, zejména u seniorů a starších osob, co dohánět. 

Pozornost by měla být věnována především tématům, jako jsou dezinformace a podvody. „Myslím si, že podvody jsou cílené hlavně na ty lidi, kteří jsou starší, kteří nemají dostatečné znalosti,” sdílí svůj postoj koordinátor Safer Internet Centrum Martin Kožíšek.

Zdroj: Technologická platforma IT People